Období vzdoru – rady, jak ho zvládnout. Kdy začíná a jak dlouho trvá?
Vzdor u dětí hlavně v okamžiku, kdy nedostali to, co chtěli a jejich očekávání a požadavky nebyly naplněny, je přirozený jev. Rodič se s ním u svého dítěte dříve či později setká. Období vzdoru je etapa, která je typická pro děti ve věku od 2 do 3 let, ale nástup vzdorovitého chování se může objevit i v mladším či starším věku. První období vzdoru však může rodiče, zvláště prvorodiče, stavět do překvapivé a nepříjemné situace. Právě proto je dobré vědět, jak zvládnout období vzdoru u dětí. Jak dlouho trvá, jak se projevuje či jak řešit období vzdoru?
Autor:Lucia Balážová
Aktualizované: 20.11.2023
Pokud by existoval univerzální návod, který by platil na všechny trucovité děti, rodiče by to měli mnohem jednodušší. Je důležité si uvědomit, že každé dítě je individualita a první období vzdoru u dítěte, jakož i jeho řešení se může v konkrétních případech diametrálně lišit. V první řadě je důležité ze strany rodiče porozumět signálům vzdoru u dětí a až následně zkoušet cesty, kterými se podaří „nezvládnutelné dítě“ kontrolovat.
Co je období vzdoru?
Lidově se této fázi u dítěte zvykne říkat „první puberta“, protože i během prvního období vzdoru se v organismu dítěte odehrávají zásadní změny, které budoucí osobnost dítěte významně formují. První období vzdoru můžeme definovat jako velmi přirozený proces, kterým si dítě musí projít v rámci svého intelektuálního vývoje. Na svědomí to mají také hormony, které se u dítěte bouří. Chování dítěte v raném dětství ovlivňuje emocionální, sociální a psychický vývoj. V tomto období mozek dítěte velmi citlivě a intenzivně reaguje na své prostředí, tedy i své rodiče. Snahou dítěte je v této fázi prosadit se a zároveň si začíná uvědomovat svoji vlastní vůli.
S tím souvisí, že dítě má snahu docílit svého za každou cenu, ale nedokáže si uvědomit, že své okolí může ranit, zklamat nebo rozzlobit. Je proto enormně důležité, aby reakce rodiče na jeho trucovité chování byla adekvátní. V opačném případě si dítě z toho období může odnést problémy se sebepřijetím a pocit, že není hodno uznání a lásky rodičů.
Není pravidlem, že první období vzdoru se u každého dítěte musí projevovat křikem, pláčem a návaly emocí. U některých dětí může trvat jen krátce, odezní přirozeně a nemusí mít typické negativní charakteristiky.
Kdy začíná období vzdoru?
Období vzdoru kolem 2. až 3. roku (13 až 36 měsíců) je nejtypičtější. Toto období batolete je typické výraznými změnami v organismu a netýká se to jen fyzických parametrů, ale i výše zmíněných emocionálních, sociálních a psychických změn, které souvisí s rozvojem jeho osobnosti. Období vzdoru spíše v 1. roce nebo období vzdoru ve věku 5 let u předškoláka však také není nic neobvyklého, proto není možné období vzdoru exaktně vázat na konkrétní věk. Zároveň u každého dítěte mohou být nástup vzdorovitého období a jeho projevy velmi odlišné.
Jak dlouho trvá období vzdoru?
Pozitivní pro rodiče je, že toto období ani náhodou netrvá věčně. Na druhé straně, stejně jako nelze určit, kdy tato vzdorovitá fáze propukne, nelze ani přesně určit, kdy skončí. Každé dítě je individualita a průběh období vzdoru je jiný, liší se nejen trváním, ale také intenzitou. U někoho může toto trucovité a vzdorovité chování trvat měsíce a u jiného léta. U některého dítěte půjde o občasný pláč, u jiného o výbuchy zlosti a zaťaté pěsti.
Velice typické je také například druhé období vzdoru u dětí. Které je typické pro věk od 10 do 16 let a rodiče jej dobře znají pod pojmem puberta. Výrazné hormonální změny dítě mění, stejně tak jeho názory, postoje či chování. Které období vzdoru je pro rodiče náročnější je vždy velmi individuální.
Důvody vzniku období vzdoru
Pochopit, proč se děti chovají vzdorovitě, je pro rodiče nejdůležitější. Vzdor u dětí nemusí nutně znamenat, že chtějí svému okolí dělat špatně a ubližovat. Primárně jde právě o to, že nedokážou ovládat své emoce, reagovat na impulsy, nedokážou něco respektovat, nevnímají pravidla ani pocity jiných lidí. Nerozumí tomu, proč je dané jednání nerozumné a neférové. Dítě poznává samo sebe a jeho emoční vývoj mu brání v tom, aby dokázalo dané emoce zvládat nebo vyjádřit adekvátně. Nedovoluje mu to emocionální stav, ale například ani řečové schopnosti, aby řeklo, co cítí a uvědomilo si to.
Dítě následně typickými hysterickými projevy jako křik, pláč a hněv uvolňuje svou frustraci s cílem, aby dosáhlo toho, co chce. Vzdorovité děti dokáží být odmítavé i vůči lásce rodičů, protože se snaží prosazovat svůj vliv. Rodič proto musí chápat důvody tohoto období a k následným projevům přistupovat velmi citlivě, aby hněv na straně rodiče nezpůsobil, že dítě bude mít později problém se sebevyjádřením a sebeovládáním.
Období vzdoru a jeho projevy
Jak se projevuje období vzdoru? Výše jsme již některé z projevů zmínili. Obecně však můžeme říkat, že typickými projevy období vzdoru u dětí je frustrace a výbuch zlosti. I méně nápadné impulsy mohou u dětí v tomto období vyvolat hysterický záchvat. Dítě si chce stále prosadit své, nedokáže reagovat a ani nemá kapacitu k tomu, aby dokázalo svou reakci ovládnout. Vzhledem k jeho vývoji není možné se takovým situacím vyhnout a opět se dostáváme k tomu, jak zvládnout období vzdoru co nejlépe.
Typické jsou i křik, pláč, házení se o zem a majetnické sklony, například ve vztahu ke svým hračkám. Pokud mu je někdo bere, začne projevovat svou frustraci křikem a pláčem. Jeho snahou je opět jen prosadit se, avšak ani tyto emoce dítě v tomto období není schopno kontrolovat, ovládat a nerozumí jim.
Jak (ne)řešit období vzdoru
Řešení období vzdoru sice nemá přesný a ověřený manuál, ale má určité zásady a pravidla. Především je důležité vyvarovat se postupů, které mohou více uškodit než pomoci, ačkoli by se na první pohled mohly jevit jako účinné. Zde je několik způsobů, které byste neměli na trucovité dítě aplikovat:
- Ignorování dítěte a jeho výbuchu zlosti – tuto radu jste už možná vícekrát slyšeli, ale rozhodně se jí neřiďte. Jediné, čeho ignorováním plačícího a křičícího dítěte docílíte je, že nabude pocit, že rodič zde pro něj v nouzi, když volá o pomoc a pochopení, není. Oslabuje se tak vazba, kterou jste s dítětem do tohoto období budovali.
- Hněv jako reakce na hněv – ani hněv rodiče, křik a snaha o překřičení dítěte nijakým způsobem k řešení situace nepřispějí. Dát dítěti najevo, že jako rodič se nedokážete ovládat a budete reagovat podrážděně, je nejhorším možným signálem.
- Bitva nebo trest – nejhorší, co můžete udělat v této fázi je, pokud budete na dítě reagovat agresivně. Přestože chcete dítě utišit, fyzický trest nebo výhrůžky celou situaci jen zhorší a navíc si dítě, které nedokáže zpracovávat své emoce, zafixuje pocit strachu a ne pocit, že rodič tady je od toho, aby mu pomohl.
- Pošlete dítě pryč nebo odejděte – tím, že dítě necháte samo se sebou nebo ho pošlete do pokoje, podpoříte vznik úzkostných stavů. Takové ignorování a podporování potlačování emocí může později vyvrcholit mnohem horší reakcí a navíc dítě ani tak nedokáže pochopit, co bylo na jeho reakci špatné. Rovněž dobrým řešením není, když před dítětem zavřete dveře. Takové jednání je pro dítě traumatizující. To, že dítě nabude pocitu, že ho rodič opustil v takové emocionální situaci, u něj může spustit stres a paniku. Takový pocit nejistoty je nežádoucí a zastrašování dětí v pozdějším věku způsobuje zvýšenou plačtivost a další vzdorovitost i vůči autoritám.
- Dítěti dejte najevo, že je špatné – tím, že dítěti budete říkat, jak je zlobivé a špatné, nabývá pocitu, že není dostatečně dobré pro své okolí. Stejně tak nemá cenu během hysterického záchvatu dítěti vysvětlovat, proč je jeho reakce nevhodná. Dítě potřebuje být pochopeno a slyšeno, ne v tomto okamžiku poslouchat kázání.
Jak zvládnout období vzdoru?
Při zvládání tohoto vzdorovitého období je to právě rodič, který nese zodpovědnost za to, jakým způsobem se dítě s těmito stavy vyrovná. Dítě si totiž z tohoto období odnáší zkušenosti, které bude později využívat při zvládání dalších emocionálních situací. O to důležitější je využívat způsoby a praktiky, které dítěti dají pocit jistoty, že rodič je zde proto, aby mu pomohl pracovat s jeho emocemi. Naučit dítě zvládat hněv je klíčové, aby se naučilo, že prosadit se dá i jiným, akceptovatelnějším způsobem. Dítě postupně začne chápat své emoce a přirozeně se u něj časem začne budovat empatie. A jak překonat období vzdoru co nejlépe? Zde je několik ověřených rad na období vzdoru, které však také nemusí fungovat vždy.
Pochopte a pojmenujte pocity u dítěte
Přestože v daném okamžiku nevidíte žádnou logiku, proč se dítě chová tak, jak se chová, zkuste se vcítit do jeho pocitů a pojmenovat je. Záchvat vzteku, křičení či házení se o zem? Důležité je zachovat klid, co se snadněji píše, ale obtížněji dělá. Věřte však, že vaše reakce je nejlepším řešením. Dítě se chce prosadit, přestože jeho požadavek nemá logiku. Promlouvejte k dítěti a pojmenujte důvod, proč situace vznikla. „Zlobíš se, protože ti nechceme koupit tuto hračku? Pláčeš, protože se bojíš jít k lékaři? Křičíš, protože ještě chceš zůstat na hřišti?“ I takové zřejmé pojmenování důvodů frustrace může být pro jeho budoucí vývoj důležité.
Poslouchejte a vysvětlujte důsledek
Křičící, plačící, hysterické dítě jen těžko uklidníte tím, že mu budete tiše přemlouvat do duše. Hlavně pokud se celé drama odehrává v obchodě či na jiném veřejném místě. Řekněte dítěti, že chápete, proč takto jedná, pojmenujte situaci a vysvětlete mu, proč se to nedá nebo za jakých okolností je to možné.
V záchvatu vzteku je však normální, že vzdorovité dítě nevnímá a neposlouchá. Někdy tedy není jiná možnost, než dítě obejmout a vzít z obchodu (změna prostředí). Celé jednání a důsledek toho, proč nedostalo/nedosáhlo toho, co chtělo, mu vysvětlíte v soukromí bez povyku a pláče, když největší nával emocí odezní. Vysvětlete mu, že pokud bude křičet a plakat, jen těžko budete rozumět tomu, co chce.
Stanovení hranic a žádné ústupky
Při otázce, jak na období vzdoru, je důležité chápat, že pokud se chce dítě prosadit, nepůjde to za každou cenu. Co má dítě vědět? Je pravidlem, že dítě by si křikem, pláčem a vzdorem nemělo nikdy vynutit to, co chce. V praxi se však běžně stává, že v určitých vypjatých situacích rodič podlehne a vzdorovitým požadavkům dítěte vyhoví, jen aby byl klid. Přirozeně, křikem a pláčem se ničeho nedosáhne, a to musí samotné dítě vědět.
Někdy je nezbytné, abyste stanovili hranice razantně, ale empaticky. Pokud se dítě nedokáže uklidnit, vezměte ho do náruče nebo ho hlaďte. Když záchvat odezní, je čas na pochopení, slyšení, pojmenování a vysvětlení, proč je taková reakce nevhodná. Zdůrazněte, že taková situace by se již neměla opakovat. Aniž byste museli vyhrožovat nebo dítě strašit.
Silné objetí a hlazení
Přestože jste v očích vašeho dítěte při výbuchu zlosti často hlavním nepřítelem, tato metoda může být pro vaše dítě natolik překvapivá, až zafunguje. Není třeba se bát odmítnutí. To, že dítě v návalu emocí rodiče odstrčí nebo odmítne, neznamená, že náznak objetí u dítěte nespustí pozitivní impuls. Dítě obejměte a hlaďte, dokud se neuklidní. Není třeba ho v této chvíli utišovat, kárat nebo poučovat. Objetím mu dáváte pocit jistoty, že mu rozumíte a „ale“ přijde až později, když mu jasně vysvětlíte, proč takové chování nebylo správné.
Upřete pozornost dítěte na něco jiného
Stejně jako objetí ani toto řešení se nemusí setkat s pochopením, protože každé dítě je jiné. Pokud však máte pocit, že se blíží situace, kdy si bude chtít vaše dítě prosadit své vzdorem, zkuste zaměřit pozornost na jiný podnět. Vyzkoušejte ho rozptýlit, například otázkami typu „Pamatuješ si ještě...“, „Víš, že...“ Případně zaměřte pozornost na okolní lidi, zvířata, auta či jiné podněty. Dítě se tak začne intenzivně zamýšlet nad něčím jiným, co ho vytrhne z emočně napjaté situace.
Smích, smích a smích
Někdy to nejprostší řešení dokáže zafungovat. Grimasy, vtipné zvuky, divadélko, lechtání nebo hry. Vyvolání smíchu u dítěte ve fázi, kdy se v jeho těle emoce perou a překonává hysterický záchvat, může opravdu fungovat a hlavně dítě nečeká, že budete reagovat humorem. Není nic lepšího, než když se hysterický pláč změní v upřímný smích.
Období vzdoru – zkušenosti
Podle zkušeností se maminky s obdobím vzdoru setkávají zejména v případě, že má dítě mladšího sourozence. Vzdorem projevuje dítě svoji žárlivost a dává najevo, že se mu nelíbí, že už mu rodiče nevěnují tolik času. Pomoci může odstavení od kojení mladšího dítěte (samozřejmě až po min. 6 měsících) a přísnější přístup. Dítě potřebuje mít podle maminek hranice a vědět, co všechno si může dovolit.
Zdroj: Modrykonik.cz
Nejčastější otázky – FAQ
Máte zkušenosti s obdobím vzdoru u vašeho dítěte? Vaše rady a doporučení mohou pomoci ostatním rodičům dětí či budoucím rodičům. Budeme velmi rádi, pokud se zapojíte do diskuse pod článkem. Potřebujete poradit ohledně toho, jak řešit období vzdoru u dětí? Napište nám své otázky do komentářů, rádi vám poradíme.
Kdy začíná období vzdoru?
Jak dlouho trvá období vzdoru?
Jak se projevuje období vzdoru?
Jak zvládnout období vzdoru?
Pridať komentár
