Separační úzkost u miminka i starších dětí – jak vzniká, jak se projevuje a jak dlouho trvá?
Mnoho rodičů si zvykne na vynikající socializační schopnosti svého miminka, pro které je péče ze strany jiných příslušníků rodiny či rodinných přátel přijatelná a bezproblémová. Někdy však může dojít k průlomové změně, která zapříčiní, že dítě vyžaduje neustálou pozornost matky. Tento přirozený jev ve vývoji dítěte známe pod názvem separační úzkost.
Autor:Mária Horváthová
Aktualizované: 13.12.2023
Co vůbec separační úzkost je, jaké jsou její příznaky, kdy se objevuje, ale i co tento stav způsobuje, nebo možnost separační úzkosti u starších dětí vám přiblížíme v následujících odstavcích našeho článku.
V čem spočívá separační úzkost?
Jde o stavy úzkosti, které se objevují zejména v období mezi 6. až 12. měsícem života miminka, přestože objevit se mohou i dříve. K vyvrcholení symptomů však dochází během fází separační úzkosti ve 12., 18. a 24. měsíci života dítěte, a tedy v pozdějších stádiích jeho vývoje. Obecně se separační úzkost projevuje nepřehlédnutelnými úzkostnými stavy a strachem spojeným s odloučením od matky.
Přirozeně jde o iracionální reakce, které jsou podloženy postupným formováním osobnosti miminka v podobě navazování citových pout s nejbližšími osobami, a tedy rodiči, sourozenci, prarodiči, ale i dalšími příslušníky úzkého okruhu lidí, které potkává nejčastěji v prvních měsících svého života. Separační úzkost je zcela přirozenou součástí vývojového procesu. Pokud by si takovým obdobím dítě vůbec neprošlo, byly by na místě obavy z vývojové poruchy, jejíž příčina může pramenit v potenciálním nevytvoření dostatečně pevných citových vazeb miminka vůči blízkým lidem.
Proč vzniká separační úzkost?
Separační úzkost u dětí může mít různé příčiny, přičemž nejčastěji jde o nutné odloučení od osoby, se kterou dítě tráví větší část dne. No způsobit ji mohou i rodinné problémy v podobě hádek nebo rozvodu rodičů či nečekaná změna prostředí přestěhováním se.
Separační úzkost se může projevit také u starších dětí, a to zejména v době nástupu do mateřské školy a školy, přičemž i náhlá změna školy z důvodu změny bydliště vyvolává u některých dětí velmi negativní reakce. Některé dokonce dobře nesnášejí ani krátkodobé odloučení od rodičů a blízkých ve formě školních výletů, letních táborů či škol v přírodě. Často si tyto chvíle s vrstevníky nedokážou naplno užít právě z důvodu separační úzkosti a domů přicházejí se špatnými zážitky.
Jak se projevuje separační úzkost?
Na započetí separační úzkosti se nedá připravit, protože přichází doslova ze dne na den. Všechny projevy logicky souvisí s tou jednou osobou, kterou dítě považuje za nejbližší. Ta dokáže některé symptomy dokonce „vyléčit“, resp. zmírnit. Nejcharakterističtějším příznakem separační úzkosti u dětí je přímo hysterický pláč přecházející za hranice hlasitého řevu, který dokáže utlumit až utišit samotná blízká osoba, většinou matka.
Takovou výraznou reakci nemusí vždy vyvolat jen dlouhodobé odloučení od konkrétní osoby, stačí totiž, že je dál než na dosah ruky dítěte a hned je problém na světě. Právě pro tuto separační poruchu nemá mnoho žen možnost vykonat své běžné domácí povinnosti nebo naplnit své základní potřeby v klidu a bez neustálé nutnosti věnovat se jinému člověku. Ve většině případů se totiž děti přežívající separační úzkost uklidní až v náručí matky či jiné vybrané osoby. Dokud se v ní však neocitnou, tak na ni neustále volají, dožadují se vší její pozornosti, pláčou a natahují se za ní.
Pokud jde o separační úzkost u kojenců, ta se projevuje i častějším vyžadováním prsu, protože právě tento úkon se jim pojí s bezpečím a klidem, což je přesný opak emocí, které děti zažívají při separační úzkosti. Co se týče jiných rodinných příslušníků, se kterými dítě dříve trávilo spoustu času, ti se v očích dítěte dostávají na zcela vedlejší kolej. Vydrží s nimi bez pláče nebo jiných projevů namítání jen na velmi krátkou dobu nebo dokonce vůbec.
Dítě se dokáže také velmi snadno navázat na domácí prostředí, což zapříčiňuje, že pobyt mimo domov. u rodinných příslušníků, na návštěvách, v obchodech či na dovolených, nedokáže zpracovat přiměřeným způsobem. I to je projev separační úzkosti.
Separační úzkost a spánek
Separační úzkost má velmi velký vliv na psychiku dítěte, což nevylučuje ani projevy, které se odrážejí nejen na jejich spánkovém režimu, ale i samotném průběhu spánku. Děti se separační úzkostí mají většinou potíže s usínáním nebo trpí přerušovaným spánkem, přičemž frekventované probouzení mohou mít na svědomí špatné sny, noční můry nebo strach ze tmy. Všechno se vším souvisí, a proto není vůbec překvapivé, pokud špatné sny v případě některých dětí vedou až k pomočování.
Děti se v důsledku nočních můr často schylují ke spánku ve společnosti matky či blízké osoby, čímž se jejich navázání na tuto konkrétní osobu ještě více prohlubuje. Ovlivněny jsou intervaly denního spánku, které se zkrátí nebo je děťátko zcela eliminuje ze svého každodenního rozvrhu.
Jak dlouho trvá separační úzkost?
Separační úzkost většinou trvá 1 až 2 týdny. Tak rychle jak přišla, spontánně může v závislosti na konkrétním děťátku i odejít, přičemž je důležité, aby ustoupila dříve než po třech měsících. Nezvládnutím tohoto období se může totiž u dětí vytvořit patologická verze separační úzkosti, která má velký vliv na zařazení se dítěte do vrstevnického kolektivu, ale i jeho vzdělání, což přímo souvisí se socializačními schopnostmi, kterými disponuje.
Rady, jak se vyrovnat se separační úzkostí u dětí
Projevy separační úzkosti, jmenovitě hysterický pláč, nikdy neignorujte, protože váš přístup k tomuto problému může mít v budoucnu velmi výrazný dopad na sebevědomí vašeho dítěte, ale i jeho schopnost vytvářet si vztahy k jiným lidem. Proto by měl být jistě vyloučen křik a jakákoli jiná agresivní reakce na hysterický záchvat pláče dítěte. Pomalým a milým přístupem dosáhnete mnohem pozitivnějších výsledků, přičemž i v tomto případě je klíčem řádná dávka trpělivosti a zachování chladné hlavy.
Separační úzkost u miminka, resp. u kojence lze zmírňovat ukládáním dítěte do křesílka nebo do vajíčka, ve kterém je třeba ho nosit všude s sebou. Pokud tedy potřebujete jít na toaletu, umístěte dítě ve vajíčku přímo před pootevřené dveře, aby na vás vidělo. Totéž platí i v případě, že vaříte či žehlíte. Pomoci však může i každodenní intenzivní chvilka hraní si a mojkání si s miminkem, díky čemuž by mohlo děťátko potenciálně vydržet v postýlce alespoň několik minut bez vaší přítomnosti. Tyto kroky vedou děťátko ke správnému emocionálnímu vývoji.
Časem si dítě uvědomí, že se k němu vždy vrátíte, i když vás na nějakou chvíli nebude mít nablízku. V upevnění tohoto faktu může dítěti pomoci jednoduchá hra na schovávanou. Stačí se během hraní skrýt za větší kus nábytku se slovy, „Kde je maminka? Tady je maminka!“ Takto dítě pochopí, že i když vás nemá ve svém zorném poli, jste v jeho blízkosti i nadále a vždy se k němu vrátíte.
Navyknutí dítěte na delší dobu odloučení
Avšak v případě, že si musíte něco důležitého vybavit, ale dítě s sebou nemůžete z nějakého důvodu vzít, vždy se postarejte o to, aby bylo před vaším odchodem nakrmené a vyspinkané, čímž docílíte jeho dobré naladění, ale také snižujete pravděpodobnost výrazných projevů separační úzkosti. Odchod z domácnosti byste neměli prodlužovat a za žádných okolností byste se neměli se svým dítětem loučit s lítostí rozeznatelnou v hlase a očích, protože právě takové chování z vaší strany umocňuje dítě v tom, že je jeho úzkost opodstatněná. V podstatě mu takto ukazujete, že podobnou úzkost pociťujete i vy, což ho znervózní a vyděsí ještě víc.
Nesprávný je i opačný postup, a tedy náhlé odloučení útěkem. Takový způsobem odloučení dokáže nalomit důvěru, kterou jste si s dítětem vybudovali. Proto je dobré, pokud si vytvoříte jistý rozlučkový rituál, který umocní dítě v tom, že se po určité době určitě vrátíte. Vždy je lepší, pokud se od miminka odloučíte v domácím prostředí, přičemž v případě, že vám okolnosti tuto alternativu neumožňují a vaše dítě bude hlídáno v cizím prostředí, je vhodné, aby bylo s tímto místem předem seznámeno. Ideální je, když vaše dítě pohlídá někdo, koho už zná a má k této osobě vytvořený alespoň nějaký vztah.
Využití pečovatelských služeb je také v pořádku, ale v takovém případě by mělo dítě zůstat nejlépe ve svém domácím prostředí. V souvislosti s místem, kde bude dítě střeženo, a osobou, která je krátkodobou péčí o něj pověřena, je ideální, pokud je alespoň jeden z těchto faktorů pro dítě znám. Velmi dobré je, má-li dítě nějakou oblíbenou hračku, která v něm vzbuzuje pocit jistoty. Tato hračka v době odloučení od vás hraje klíčovou roli, protože i přesto, že vaše dítě nemůže být ve vašem náručí, blízkost oblíbené hračky může být v době separační úzkosti druhou nejjistější věcí v jeho životě.
Separační úzkost u 2letého dítěte, resp. batolete nebo 5letého dítěte v předškolním věku vyžaduje při nutném odloučení již obsažnější verbální komunikaci, jejímž prostřednictvím dochází k ujištění dítěte o tom, že se vrátíte. U starších dětí , které již mají určité pojetí o čase, je velmi důležité dodržovat slíbený čas vyzvednutí ze školy, kroužku či hlídání. Jen tak se vám totiž podaří v dětech upevnit pocit bezpečí a jistoty v neznámém prostředí, přičemž zvyšujete i jejich sebevědomí. Vhodným prostředkem je i pochvala za úspěšně zvládnuté období separace.
Separační úzkost u dětí – zkušenosti
Podle několika diskusí na internetu je zřejmé, že některé matky ani netuší, že se v tomto období vývoje svého dítěte ocitly, přičemž i toto je naprosto běžné. Nejdůležitější je, abyste zachytili náhlé změny v chování vašeho děťátka. Některé diskutující potvrdily, že je velmi důležité, aby během separační úzkosti věnovaly matky více pozornosti fyzickým projevům lásky a blízkosti, což zahrnuje zejména mojkání, hraní si děťátka v jejich náručí a pod. Nikdy totiž separační úzkost „nevyléčí“ nucený odstup od miminka. Jednak to ubližuje vývoji dítěte, jednak negativní vlivy má tento přístup i na psychickou pohodu samotné matky.
Z hlediska časového horizontu několik diskutujících matek potvrdilo, že se všechny případy různí, což způsobuje zejména individuálnost vývojového procesu každého malého človíčka. Zatímco u některých trvalo období separační úzkosti do 18. měsíce života dítěte, u jiných v té době strach z odloučení teprve začínal.
Každopádně však toto období pomine a dítě se naučí samostatnosti, až se postupně dostane do fáze, kdy blízkost bude chybět naopak právě matce . I z tohoto důvodu několik diskutujících doporučilo, aby si toto období maminky naplno užili, protože tato fáze života dítěte přijde ke svému konci a mamince zůstanou jen vzpomínky na dobu, kdy bylo její miminko na ní a na pocitech bezpečí, jistoty a pohodlí, kterou v dítěti vzbuzovala, doslova závislé.
Zdroj: Modrykonik.cz
Nejčastější otázky – FAQ
Zajímají vás další informace související se separační úzkostí u dětí? Napadají vám další otázky, na které odpověď neodezněla v textu článku ani v sekci otázek a odpovědí? Neváhejte nám je položit v komentářích pod článkem.
Je separační úzkost u dětí náznakem, že došlo k chybě ve výchově?
Způsobila jsem separační úzkost dítěte jeho hýčkáním?
Existuje nějaký postup na navyknutí miminka na odloučení?
Jak navyknout dítě na jinou osobu, když si prochází separační úzkostí?
Je možné dítě připravit na odloučení ještě před nástupem do vzdělávací instituce?
Pridať komentár
